středa 9. srpna 2017

Jak to vypadá v mé knihovně ke dni 9.8.2017

Včera jsem si všimla, že to na začátku srpna byl rok, co jsem vám ukázala svou knihovničku. Tak si říkám, proč vám neukázat její aktuální stav? Sama vím, jak mě okukování knihovniček druhých baví. Navíc mi přibylo relativně dost knih, tudíž má sbírka vypadá hodně jinak - pro srovnání, tady je článek z loňska. Níže se tedy můžete podívat, jak na tom s knihami jsem. Přidala jsem i pár slov, které jednotlivé poličky popisují.

pondělí 7. srpna 2017

Ideální kniha pro fanoušky lidí se superschopnostmi


Victor a Eli jsou dva mladí, ambiciózní studenti a přátelé. Pro úspěšné zakončení jednoho ze seminářů musí napsat vědeckou práci, ve které se Eli rozhodne zaměřit na teoretickou existenci NeObyčejných - lidí se superschopnostmi. Eli nakonec dojde k hypotéze, jak NeObyčejní vznikají a že pravděpodobně skutečně existují - k proměně je nutné zemřít a vrátit se zpět. Victora tenhle objev nadchne a zatouží ho otestovat. Tohle rozhodnutí spustí lavinu nepříjemných událostí, které skončí tím, že z Victora a Eliho se stanou nepřátelé, kteří jsou odhodlaní se navzájem zlikvidovat. Komu se to povede dříve?

pátek 4. srpna 2017

Kdo že je tím padouchem příběhu?


Příběhy hrdinů každý zná. Ale co ti padouši? Jaký je jejich příběh? Opravdu se prostě narodili zlí, nebo je k něčemu podobnému dovedly okolnosti? Co rozhoduje o tom, že jedni budou v příběhu ti špatní a druzí ti dobří? Vážně je vše tak černé a bílé, jak se zdá? Na podobné otázky se snaží odpovědět třináct známých YA autorů, kteří zpracovávají zadání třinácti různých zahraničních booktuberů. Změní se váš pohled na nechvalně známé záporáky?

středa 2. srpna 2017

Co jsem v červenci přečetla

Tak vás pěkně zdravím!
Omlouvám se za odmlku, na kterou jsem zde na blogu neupozornila, ale uplynulé necelé dva týdny jsem strávila u moře na řeckém Zakyntosu, kde to bylo s připojením na internet nejdříve pochybné a později nebylo připojení žádné. Nicméně jsem teď zpátky a plánuji být na blogu aktivní, tak snad mi to vyjde!

Jako první vám tak přináším shrnutí knih, které jsem v červenci přečetla. Vesměs jsem měla v červenci šťastnou ruku, tudíž jsem četla samé dobré knihy. A co konkrétně?

čtvrtek 20. července 2017

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.


Ačkoliv fikci pro dospělé nečtu moc často, na každou novou knihu od Fredrika Backmana se nedočkavostí doslova klepu. Když jsem se pouštěla do všemi oblíbené knihy Muž jménem Ove, ani mě nenapadlo, že si příběh toho postaršího bručouna tak zamiluji. Zdálo se mi neuvěřitelné, že se mi Babička pozdravuje a omlouvá se líbilo ještě víc. A i s knihou Byla tady Britt-Marie přináší další jedinečný příběh. Backman dokáže vzít netypické postavy, starce a děti, a překrásným způsobem převyprávět jejich příběhy, které člověka chytnou za srdce. Právě proto ho zbožňuji. 
Mám tak neskutečnou radost, že už v srpnu vyjde autorova další kniha - Co by můj syn měl vědět o světě. A jelikož nakladatelství Host své čtenáře rádo rozmazluje, už v listopadu nás čeká i Medvědín. Čím to udělat ještě lepší? Soutěží! Obě tyto knihy můžete vyhrát, pokud na vybraných blozích a webových stránkách najdete deníkové zápisky Fredrika Backmana a v nich skryté indicie. A deníkový zápisek číslo 6 máte zde!

--------------

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.

V kancelářské budově, kde si můj kamarád N. a já pronajímáme kancelář.

Já: CO TO SAKRA!

Prásknutí klávesnicí o stůl, dusot dolů na recepci doprovázený asi — nejspíš — možná poněkud neúměrně rozrušenou řečí těla.

Já: Už ZASE nefunguje ta pitomá wifi a já už fakt…

Odmlčím se, když zjistím, že na recepci huláká dalších šest lidí.

Recepční: (s takovou trpělivostí, jako by před nástupem na tuto pozici pracovala v Arkham Asylum) Já vás slyším, všechny, wifi nefunguje v celé budově a chápu, že je to nepříjemná komplikace. Naši technici už na tom usilovně pracují. Slibuji, že to opravíme, co nejdřív to bude možné.

Muž: A to je KDY? Tlačí nás DEADLINE!

Druhý muž: Spadlo to uprostřed našeho aktualizačního procesu systému během PŘENOSU DOKUMENTŮ… *dlouhý řetězec slov, kterým jsem z větší části nerozuměl a o kterých jsem si téměř jist, že ani neexistují*.

Třetí muž: Když jsme sem nastupovali, slibovali jste nám bezproblémový… *nesouvislá snůška řečí, ve kterých jsem zachytil jen cosi o videokonferenci, co neprobíhala zrovna podle plánu, a že to dozajista ovlivní podstatnou část západoevropské tržní ekonomiky, jak ji známe*.

Žena: To už je POTŘETÍ tento týden… *různorodá prohlášení o tom, že veškerá jejich činnost teď „stojí“, tu a tam doplněná výběrem dramatických termínů, kvůli nimž se zdá, že žena musí řídit národní zbrojní továrnu ve sklepě*.

Ticho. Recepční se otočí ke mně.

Recepční: (Stále jako malý přívětivý zázrak) Potřebujete s něčím pomoct?

Já: Cože? Ne… teda… akorát… nefunguje wifi…

Recepční: (Ve všech směrech až nepřirozeně chápavá a ohleduplná) Opravdu mě to moc mrzí. Pracoval jste zrovna na něčem vážně důležitém?

Já: (Odkašlu si.) Díval jsem se na The Flash na Netflixu.

Ticho. Jistá výměna pohledů mezi mužem, druhým mužem, třetím mužem, ženou a recepční.

Já: (Náhle si uvědomím, jak je mým zvykem, že nejlepší způsob, jakým je třeba navázat na ne zrovna promyšlenou odpověď, není mlčení, ale naopak zvýšení tempa diskuse.) Moje žena má přede mnou půl série náskok! Doma prostě člověk NIKDY nemá čas, víte? Co? Ne? Já… no… je to… chci říct… je to přece… není to asi zas tak důležité, ale…

Ticho. Hlasitě se zasměju. Nikdo jiný se ale nesměje. Se střídavým úspěchem se snažím zabránit sám sobě v bubnování na imaginární bubínek. Nikdo se ke mně ani náznakem nechce připojit.

Já: (Poškrábu se na několika místech na tváři.) Ale můžu se zatím dívat na telefonu. Takže mi pak můžete… jen říct, až… no… až wifi…

Ticho.

Já: (Samozřejmě jaksepatří sebevědomě) Napsal jsem i knihu! Nedívám se… netrávím celé dny sledováním The Flash, to bych přece… navíc o polovinu série ZAOSTÁVÁM za svou ženou, takže chápete…

Ticho.

Já: (Aby to nevypadalo, že jsem na recepci jen kvůli tomuto) Navíc došlo mléko v automatu na kávu.

Ticho.

Já: (Ve snaze vypadat schopně a samostatně) Můžu ho doplnit sám.

Ticho.

Já: (Se značnými obtížemi se rozloučit) Tak zatím.

PS: Jinak jde můj sociální zácvik dobře, díky za optání.

Zdroj: http://www.fredrikbackman.com

--------------

Další přiznání Fredrika Backmana najdete v pondělí 24. července na blogu Rachel Roo.
Předchozí příspěvek visí už na webových stránkách Skandinávského domu.
Pro přehled a účast v soutěži o knihy Co by můj syn měl vědět o světě a Medvědín sledujte Facebook nakladatelství Host

sobota 15. července 2017

Měsíce v roce TAG


Vymyslet svůj vlastní TAG chci už strašně dlouho, ale vždycky z toho nějak sešlo. Ovšem v poslední době mám náladu být kreativní (což částečně ventiluji na Instagramu) a dneska mě tak napadlo, proč konečně nějaký TAG nevymyslet? Kupodivu mě i trochu osvítilo a za chvíli byl TAG na světě! 

Rozhodla jsem se vzít měsíce v roce a tématicky k nim přiřadit knihu. Snažila jsem se to pojmout jakž takž originálně, tak doufám, že nikde podobný TAG ještě nekoluje. Pokud ano, tak se omlouvám, ovšem mým cílem rozhodně nebylo nějaké kopírování. Kdyby nějaký hodně podobný TAG už existoval, dejte mi vědět.

Jinak doufám, že vás TAG aspoň trochu zaujme. A pokud se do něj rozhodnete i zapojit, nemohla bych být šťastnější. To by pro mě byla největší odměna.

Ale teď už jdeme na to!